Maremmansko-abruzský pastevecký pes (cane da pastore maremmano abruzzese)

O PLEMENI

Maremmansko-abruzský pastevecký pes je italské pracovní plemeno, jehož dějiny jsou známy více než 2000 let. Dva italské regiony považovaly tohoto psa za svůj majetek, a to Maremma a Abruzzo. Výsledkem toho je název plemena – „Maremmansko-abruzský pastevecký pes“.

Úkolem těchto psů bylo chránit stáda a majetek pastýře, původně před vlky a medvědy, v dnešní době před zloději a divokými psími smečkami. Maremmana je velice samostatný strážce a několik psů tohoto plemene často ochraňovali sami s mimořádnou odpovědností. Maremmansko-abruzský pes nikdy neopustí a nezanechá to, co mu bylo svěřeno, má výrazné střežící instinkty a je zvyklý rozhodovat samostatně. Tyto vlastnosti se zachovaly v plemeni i po dnešní dobu.

Maremmana zůstali stejní jako před 2000 lety: jsou to velcí bílí psi (navenek podobní medvědům), s hustou, tvrdou a docela dlouhou srstí, a měkkou a teplou podsadou. Barva je bílá, avšak se vyskytují i odstíny citrónové, žluto-hnědé a pískové, a to především na uších a ve spodní části ocasu. V blízkosti očí, rtů, nos a polštářky musí být černé. Navzdory svým rozměrům jsou psu velice rychlí a pohybliví, mírní ve stravě, nedůvěřiví vůči cizím lidem a mají vrozené střežící vlastnosti.

Výška v kohoutku dospělého psa je obvykle 65-73 cm, 60-68 cm v případě feny, a navzdory tomu, že je to docela velký pes, je podivuhodně pohyblivý. Maremmana považuje sebe za velice důležitého, a jeho srst na podsadě se pro zastrašení nepřítele v podezřelých situacích postavi hrůzou, tím vzniká pocit obrovského psa. Naopak, když je maremmana stísňen, může se stočit do klubíčka a tím se zmenší až na polovinu své plné výšky.

Průměrná hmotnost maremmana se pohybuje mezi 36-45 kg. Samci jsou větší, vytrvalejší, tvrdohlavější a mají výraznější kohoutek. Feny jsou elegantnější, jemnější v pohybu, něžné a ostýchavé.
V USA se maremmana úspěšně používají k ochraně stád před vlky, kojoty, dokonce i medvědy grizzly, tamtéž v roce 1980 bylo testováno několik strážních plemen psů, a maremanna byl uznán za nejlepší.

CHARAKTER

Charakter tohoto plemene má svoje vlastnosti a odlišuje se od většiny jiných psích plemen. Náročný život, na který jsou psi zvyklí po minulých staletích, a jim svěřená zodpovědnost z nich udělala dokonalého strážce. Psi mají krásné vztahy se svou rodinou a dětmi, jsou bezpeční pro drůbež a hospodářská zvířata, která chrání stejně jako ostatní majetek svých majitelů. Maremmana je docela tolerantní vůči jiným plemenům a mírně s nimi koexistuje. Zřídka kdy se zúčastní hádky a je obtížné ho rozčílit, nicméně jsou hrozní, když jsou rozzlobeni, a to především když bojují za něco pro ně vzácného. Napětí může nastat pouze v případě zásahu jiného psa do „obědové přestávky“ maremmana. Toto je důvodem, proč by chovatelé několika maremmana měli krmit odděleně.

OPATROVÁNÍ A PÉČE

Maremmana je tvrdý, vytrvalý pes, který se rád nachází venku za jakéhokoliv počasí. Má dvojitou kožešinovou srst, a navzdory deštivým a mokrým dnům, když se špína drží na tlapách a břichu, tvrdá krycí srst nedovolí se jí dostat dovnitř ke měkkým spodním chlupům, které zůstanou suché.

Ačkoliv maremmana je výlučně čistotný pes, je vyžadována pravidelná údržba srsti, většinou stačí kartáčování a česání jednou týdně. Důležité je naučit psa zvyknout si na údržbu dokud je mladý.

Koupání psa tohoto plemena je lepší minimalizovat, mýt maremmana je možné pouze v případě, když je špinavý, nebo je to potřebné pro výstavu. Zvláštní péče je vyžadována u uší, očí a polštářků tlapek, je také nutno pravidelně stříhat drápy.

Zajímavé je, že srst psů tohoto plemena nemá téměř psí zápach, spíše je cítit mírná vůně ovčí kůže.
Samce maremmana obvykle líná jednou za rok, zatímco feny línají častěji, a to zpravidla dvakrát do roka. Proces línání může být urychlen pomocí umytí psa na začátku línání. Mimo línání pes skoro neztrácí srst.

Maremmana je typicky zdravé plemeno, které není náchylné k onemocněním a dědičným chorobám.
Štěňata maremmana jsou velká a aktivní, rostou poměrně rychle, proto je třeba se vyhýbat dlouhým venčením a cvičením, dokud štěňata nedosáhnou 6 měsíců. Je dobré, když štěně bude mít volný pohyb bez omezení na prostoru. Socializaci štěně je dobré provádět do 6 měsíců, proto je důležité seznámit ho s městem, například, chodit pro děti do školy, a také je naučit zvyknout si na jízdu v autě.
Maremmana je velice chytrý a samostatný pes a rychle rozumí základním povelům jako „sedni“, „k noze“, „ke mně“, ale můžete se nakonec od něj nedočkat bezvýhradné poslušnosti, která se vykytuje třeba u německého ovčáka nebo border kolie, podlézavost nebo servilnost nepatří do jeho vlastností.
Nicméně pes nevyžaduje neustálé vedení a kontrolu ze strany člověka, aby vykonával svou funkci strážce, ochrana majitelského území je u něj naprosto vrozena. Ochraňovat území začínají už jako štěňata, když neustále sledují obvod a štěkají na nezvané hosty.

Občas si plemeno maremmansko-abruzský pasteveckyvh psů pletou se Slovenským čuvačem kvůli vnější podobnosti, maremmana se však odlišují od čuvačů svým charakterem a chováním, jsou méně agresivní vůči člověku, inteligentnější a komunikativnější, co se tyče ochrany. A jejich cílem zde je spíše vyděsit a vyhnat nepřítele než ho zachytit, pokousat nebo zabít.

Jednen z prvních italských chovatelů plemena maremmansko-abruzských pasteveckých psů Don Tomazo Korsini psal o maremmana následující: „Krása v pokoji a akci, inteligence, důstojnost, přírodní ochranné instinkty, to všechno jsou velice pozitivní vlastnosti, ale je v naších bílých společnících i něco většího než obyčejné rysy, neboť člověk je pro něj rovný kamarád, nikoliv bůh a majitel. Chcete-li poslušnost a pokoru, držte se co nejdál od našeho plemene, pokud si ale ceníte přátelství (dávat a přijímat), trochu humoru a hodně učení, ten pravý maremmana je nejlepší, co můžete mít“.